Když zůstává zaměstnanec po pracovní době v práci na pracovišti, neznamená to ještě, že by snad pracoval přesčas. Zákon č, 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen "zákoník práce") považuje za práci přesčas dle § 78 odst. 1 písm. i) "práci konanou zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost."
Jestliže je na pracovišti zaměstnanec po pracovní době ze své vlastní vůle, ať už proto, že chce využít počítače k brouzdání po sociálních sítích nebo proto, že nezvládnul dodělat svou práci ve stanovené pracovní době dle jeho pracovní smlouvy, zkrátka, jestliže nemá zaměstnanec souhlas zaměstnavatele, že "pracuje přesčas" a tuto práci mu zaměstnavatel přesčas nenařídil, pak se o práci přesčas nejedná.
Práce přesčas musí splňovat požadavky Úmluvy MOP č. 1 a Směrnice ES č. 93/104/EC, která stanoví, že týdenní pracovní doba nemá překročit 48 hodin v období 7 dní.
Jestliže zaměstnanec požádal zaměstnavatele o pracovní volno a ten mu vyhověl a zaměstnanec se pak snaží prací přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu napracovat, co zameškal, nejedná se o přesčas (dále ust. § 93 zákoníku práce).
Zaměstnancům, kteří pracují s kratší pracovní dobou se za práci přesčas považuje práce, která přesahuje určenou pracovní dobu dle jejich smlouvy a těmto zaměstnancům není možné přesčas nařídit.
